Příběh o odvaze

šperk s cinabaritem/rumělkou z cyklu "příběhy z fotobrašny"

Jsem fotobrašna Williama Eugena Smithe. S ním a s jeho třetím černým okem jsem procestovala celý svět. 
Ale od začátku: je to už hodně dávno …. jako dnes slyším tu děsivou palbu roku 1945 u Okinawy a pak  vzrušený hovor vojenských lékařů nad mým zraněným, tak mladým přítelem fotografem ... 
Po nekonečných dvou letech ze mě setřel prach, očistil objektivy, přehodil si mě přes rameno a řekl „jdeme dál“.
Prochodili jsme společně dlouhé míle s vesnickým lékařem v Coloradu. Dokumentovali rození dětí s afroamerickou porodní bábou. Doprovázeli domů unavené upocené horníky ve Walesu a v Pitsburghu, snídali chléb s nejchudšími španělskými vesničany…, zkrátka ukazovali skrze objektiv světu opravdový život.
V Lambaréné na západě Afriky jsme zastihli při práci stařičkého doktora Alberta Schweitzera – to byl asi můj největší zážitek. 
A nakonec opět to osudné Japonsko. Osudné? Stejně jako před 30 lety, ani teď není čas na dlouhé rozhodování. Gene Smith i jeho žena Aileen věděli, že se musí pokusit nemocným obyvatelům vesnice Minamata pomoci - ukázat světu pravdu o jedovaté rtuti, kterou místní továrna vypouští do moře.
Zpátky do Ameriky jsem se s Genem už nevrátila. Spálily mě na prach strach a bezmoc těch nejchudších. I můj fotograf za svou odvahu málem zaplatil cenou nejvyšší. Ale jeho mise byla naplněna, časopis Life vydal 2. června 1972 fotoreportáž Death-flow from a pipe  a ledy se hnuly...
Úplně na dně ohořelé Smithovy fotobrašny se choulí temně červený kámen. Je zabalený v pomačkaném papíru s japonským znakem vyjadřujícím odvahu. Je to cinabarit, minerál s přírodním zdrojem rtuti. Třeba i vám dodá svou burcující energií odvahu naslouchat svému vnitřnímu hlasu. A odvahu naplno žít.

„I’ve never made any picture, good or bad, without paying for it in emotional turmoil.“
W. Eugene Smith