Příběh podvodnického prstýnku

 

Příběh ke šperku vždycky pečlivě připravuji. A někdy se do toho tak zaberu - hledám další a další střípky - že se může stát, že šperk vyrazí do světa nahý, bez příběhu. Anebo si ho obleče/napíše sám.

Tenhle husarský kousek se podařil novému prstýnku s tmavě modrým kamenem jménem apatit. S kamenem, který přišel ke svému neuctivému názvu (apatao = řecky podvodník) bez vlastního přičinění.

Cestovala jsem nedávno s apatitovým prstýnkem na výstavu. Mrzelo ho, že jsem jeho příběh - povídání o německém geologovi Wernerovi - nestihla před výstavou dopsat.

“Proč mě nazval podvodníkem?” koukal zamyšleně z okna auta apatit.

“Hochu, s lidmi je to někdy těžké," odpověděla jsem. "Pana Wernera se už nezeptáme, proč ti dal zrovna jméno apatit …žil před 240 lety. Ber to jako velké plus, že tě konečně odlišil od tvých bratránků a své kolegy šutříkáře tehdy přesvědčil, že je všechny taháš dlouhá staletí na vařené nudli a nejsi beryl ani jiný podobný kámen. A asi proto tě nazval apatitem – podvodníkem.“

“Hmmm, tak jo.” zamumlal a už pak celou cestu neřekl ani slovo.

Na výstavě se uvelebil v první řadě temně zeleného sametového kanapíčka na mém výstavním stole.

Zašla jsem si pro kávu. Kolem stolu procházeli první šperkoví obdivovatelé. A najednou koukám - temně zelené sametové kanapíčko s prstýnkem bylo prázdné. Našla jsem jen vzkaz: „Buď klidná, jsem v pořádku. Potkal jsem někoho, kdo se jmenuje jako já.“