Příběh prstýnku Déšť

Minulý týden, v ty horké červencové dny, kdy tráva i vše živé prahlo po kapce vody, jsem si k práci pustila rádio. A hluboký mužský hlas začal vyprávět: "Déšť nepřestával. Byl to hustý déšť, věčný déšť, zpocený, až z něj stoupala pára ... Byl to déšť, který utopil všechny ostatní deště i vzpomínku na ně..."
Celých 40 minut, co jsem pracovala na šperku s modrým apatitem, z rádia lilo, jako z konve.
Děkuji, pane Bradbury. Ten dlouho očekávaný déšť jste svou povídkou opravdu přivolal. A děkuji i Jaromíru Medunovi za sugestivní interpretaci. Chvílemi jsem měla pocit, že mi z páječky nekape cín, ale voda.
A co vyprávěl Ilustrovaný muž dál? O tom zas příště.