Silný příběh z dálného Pakistánu

O křišťálu faden jsem již jednou psala. Že se zrodil v Pákistánu na pomezí dvou zemských desek, které se občas pohnou. A že v tom momentě křupnou i minerály, které bydlí poblíž, uvnitř Země. Proto křišťál faden není čirý, má v sobě jakoby roztřepenou bílou nit (der faden = německy vlákno). I přes své zranění se nevzdává a roste dál. 

Vím, že není náhoda, který kámen si mě vybere ke spolupráci na šperku. A zkouším pochopit, co mi chce mezi řádky, vlastně spíš mezi drátky, sdělit. Faden vypadá velmi křehce, ale je to zdání. Odhaduji, že mi říká: "Nevzdávej se ničeho, za čím si pevně stojíš. Strach? Jsi silná. Jako já."

A pak, když vidí, že ještě stále váhám, zalistuje ve staré knize a řekne: "Tohle si přečti."

Poslechnu ho a čtu: ... Strach je ozvěnou vůle, která ještě nebyla ukována. Je to chvění ducha, než se naučí tančit s chaosem. Slabí se mu vyhýbají; silní ho proměňují v oheň, neboť pouze tváří v tvář strachu si duše dokazuje svou hodnotu...

Ptám se kamene, kdo to pravdivé moudro napsal? 

"Fridrich Nietsche," zablýskl se prstýnek a spokojeně se usadil v polici vedle své dávné přítelkyně - himálajské soli.