Kovářův prsten

Detailní popis produktu

Nedávno jsem byla u rozhovoru, kdy se řešilo něco technického - svazování budovy, naší kovárny (pozn. to se domem prostrčí železné tyče, zvenčí zašroubují a budova je pevnější). Chlapi s mým mužem diskutovali o vhodné tloušťce oněch tyčí - roxorů.
"Myslíš, že bude stačit dvanáctka?"
"To ne, vem pětadvacítku."
Jako správná manželka musím o všem vědět a všemu rozumět. Tedy už vím, že "jekl íčko" není přezdívka hejkala a "roxor" druh sýru.
Pak nastane noc, tma a klid a já - správná manželka - se probudím a vlezou mi do postele technické myšlenky. Dnes mě zatahala za peřinu jedna, co řešila tloušťku těch svazovacích tyčí - roxorů. A aby byla větší legrace, na postel přihupkala i slečna fantazie a to je pak mazec. Takže jsem vrtala otvory do zdi a nakládala obří tyče na zahrádku naší babči Toyoty. Technická myšlenka do mě dloubla, ať se raději ujistím. Tedy jemně vzbudím muže: "Ty roxory, to je průměr pětadvacet centimetrů?" Zamžoural na mě a s láskyplným pochopením zamumlal: "Ne, pětadvacet milimetrů. To by bylo beranidlo ... centimetry..." Pousmál se a usnul.
Zatřepala jsem peřinou, vyhnala technické myšlenky z ložnice a usnula taky.
Ponaučení pro zvídavé manželky:
Když se ve dveřích ložnice objeví cosi jako duch, co má v ruce šroubovák nebo vrtačku, okamžitě ho zpražte nelítostným pohledem a spěte. Ráno moudřejší večera.