Maják/Le phare
Detailní popis produktu
Začnu tentokrát trochu oklikou: Říká se, že byliny, které kolem tebe začnou růst, ti něco chtějí říct. Například svízel mocně bujela během jara 2019. „No a co jako?“ tážete se. Třeba tohle: svízel, ta otravná ulepená plevel, posiluje lymfu a tedy obranný aparát našeho těla a taky díky obsahu křemíku pečuje o naše plíce. A pak na podzim téhož roku 2019 začalo to několikaleté rouškové světové trápení …
Podobné je to s kameny, aspoň já to tak cítím. Čapnou mě za ruku a nepustí, dokud mi nedocvakne jejich vzkaz. Čmeláčí jaspis mě oslovil svou prosluněnou barvou poměrně nedávno. Hned mi blesklo, že je to světýlko. Jasný maják ve tmě, nejistotě, pochybnostech.
„Pojď, něco ti ukážu,“ pošeptal a schoulil se mi spiklenecky do dlaně. Vyrazili jsme na cestu. Doputovali jsme do daleké Indonésie, k ostrovu Jáva.
Žlutý kamínek najednou ukázal na skalnatý kopec: „Tady je můj domov.“
„Vždyť je to …“ nestihla jsem doříct, co vidím a on vyhrkl: „Jo, vyrobila mě sopka, chápeš?“
Nadšením se rozehřál tak, že jsem si ho v dlaních musela přehazovat jako brambor upečený v rozžhaveném popelu.
Když jsme se vrálili z cest domů, do dílny, společně jsme vytvořili šperk – maják. Žlutému čmeláčímu jaspisu bude připomínat členité pobřeží jeho indonéské domoviny. A mě? Asi víru, že v každé, i té nejtemnější, bezvýchodné tmě, se objeví plamínek naděje. Jen stačí do žhavého světýlka jemně dýchnout, ať se rozzáří a s důvěrou se nechat vést...
No a tak je to pokaždé, když píšu příběh – kamínek převezme otěže a v podstatě mi povídání nadiktuje sám. A mě je pak trochu líto, že jsem shromáždila mnoho zajímavostí a ty by měly skončit jako další zapomenutý dvacetistránkový *doc soubor ve vesmíru z jedniček a nul.
Tedy zde pár bonusových střípků kolem Jávy, šutříků, majáků a indonéských čmeldů pro nadšené vědecké šmejdily jako jsem já ... 
Střípek první: Čmeláčí jaspis není jaspis, bo má jiné složení než ostatní členové rodiny jaspisů (zkrátka, není to křemen). Jak sám řekl v příběhu, vyrobila ho sopka a ty barvičky vykouzlila hlavně síra, arzén, mangan, pyrit a lávový popel. Proto buďte opatrní při setkání se surovým minerálem a v žádném případě tenhle čmeláčí bonbónek neochutnávejte. Broušený kámen je při nošení zcela bezpečný, navíc energeticky nesmírně silný: síra rozpouští sebelítost, toxický arzen zbaví strachů a pomůže roztáhnout křídla, pyrit je rytíř a bezpečně nám kryje záda. A to všechno dokonale smíchala ve žhavém sopečném kotlíku maminka Země.
A ještě něco: když budete držet v ruce tenhle přírodní skvost, aspoň v duchu poděkujte upracovaným mozolnatým rukám chudých indonéských kopáčů. Riskují svůj život a zdraví na nebezpečných svazích sopky a nemají ponětí, že ten smradlavý žlutý šutr bude v Evropě zdobit interiéry luxusních vil a výstřihy princezen.
Střípek druhý: Ano, i v Indonesii bydlí čmeláci. Jen nenosí žlutočerný kožich a mají červené nohy jako čáp. Jmenují se Bombus rufipes a stejně jako kámen čmeláčí jaspis, i tito čmeldové bydlí na jediném místě na světě – na Jávě.
Střípek třetí: O majácích a o mladém francouzském fyzikovi Fresnelovi, který před 200 lety …. anebo ne. Tohle povídání si zaslouží svůj samostatný šperk a věřím, že se jej dočkáte brzy 
Milý čtenáři, pokud jste se pročetl až sem, jsem vaším zájmem a trpělivostí poctěna.
A když byste navíc o šperko/příběhu řekl i vašim přátelům, stanete se i vy mým majákem v tom poněkud divokém virtuálním e-světě. Velmi děkuju…
Diskuze
Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.