Prsten Caesarův nekonečný rok
Detailní popis produktu
Jsem rok.
Mé jméno je Annus confusionis ultimus (Poslední rok zmatku).
Byl jsem jediný takto dlouhý rok v lidské historii.
Zdálo se, že nikdy neskončím - trval jsem dlouhých 445 dnů.
Luna se za mé vlády zrodila celkem patnáctkrát.
Už je to dávno … byl jsem rokem 46 př. n. l.
Proč mě nechvalně nazvali „rokem zmatku“, přestože jsem byl nesmírně důležitý a uzdravil jsem nepřesné počítání lunárních kalendářních dnů?
Moji předchůdci, starší římské roky, měly jen 355 dnů. Každý rok tedy ukousl z toho předchozího 11 dnů. Ale příroda se neptá, kdy má pučet a kdy spát. Ani nejmocnějšího Římana, Pontifika maxima, velekněze, který v Římě určoval čas sklizně i čas oslav. A tak například největší zimní svátek Saturnálie k poctě boha úrody byl stanoven na dny, kdy byly práce na polích v plném proudu - oralo se a sela ozimá pšenice a ječmen, které pak měly na jaře vzejít.
Zkrátka bylo nutné opustit lunární počítání času. A bylo nutné stanovit rok podle počtu dnů, za které Země obletí Slunce.
Julius Caesar věděl na koho se s touhle patálií obrátit. Obdivoval znalosti moudrých alexandrijců, proto si povolal astronoma jménem Sósigénes. A právě ten přišel s nápadem jednomu jedinému roku přidat „několik“ dnů, aby zas jaro začalo opravdu na jaře.
Byl jsem nekonečný rok. Sósigénes mi štědře přidal celé tři bezejmenné zimní měsíce. Ale vyšlo to. Moji nástupci – roky trvající 365,25 dnů - fungují, s pozdější drobnou úpravou papeže Řehoře XIII., dodnes.
Díky, velký Julie Caesare, za převratný juliánský kalendář. Jen škoda, že Ty sám sis svého časodíla příliš neužil - za pouhé dva roky jsi udiveně zvolal: „I ty, Brute?“
Pokud ses, milý čtenáři, pročetl až sem, možná si říkáš, co má juliánský rok společného s kroužkem, na němž je pruh blyštivé mědi? Povím Ti jen, že tentokrát to byl příběh, který si k sobě sám vybral již hotový šperk. A dál nechám tvořit Tvoji fantazii …
Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.
Přidat komentář